-
Καὶ when kay கய் ἐκπορευομένου he ake-poh-rave-oh-MAY-noo அகெ-பொஹ்-ரவெ-ஒஹ்-MAY-னோ αὐτοῦ was af-TOO அf-Tஓஓ εἰς gone ees ஈஸ் ὁδὸν forth oh-THONE ஒஹ்-Tஃஓந்ஏ προσδραμὼν into prose-thra-MONE ப்ரொஸெ-த்ர-Mஓந்ஏ εἷς the ees ஈஸ் καὶ way, kay கய் γονυπετήσας there goh-nyoo-pay-TAY-sahs கொஹ்-ன்யோ-பய்-TAY-ஸஹ்ஸ் αὐτὸν came af-TONE அf-Tஓந்ஏ ἐπηρώτα running, ape-ay-ROH-ta அபெ-அய்-ற்ஓஃ-ட αὐτόν one af-TONE அf-Tஓந்ஏ Διδάσκαλε and thee-THA-ska-lay தே-TஃA-ஸ்க-லய் ἀγαθέ kneeled ah-ga-THAY அஹ்-க-TஃAY τί to tee டே ποιήσω him, poo-A-soh போ-A-ஸொஹ் ἵνα and EE-na ஏஏ-ன ζωὴν asked zoh-ANE ழொஹ்-Aந்ஏ αἰώνιον him, ay-OH-nee-one அய்-ஓஃ-னே-ஒனெ κληρονομήσω Good klay-roh-noh-MAY-soh க்லய்-ரொஹ்-னொஹ்-MAY-ஸொஹ்